LZ Hvozdná u Slušovic

28.07.2013 20:00

Po bezesné a bolestné noci, během které přišla naše smečka o parťáka Ceda se panička ráno rozhodovala zda na plánované Lesní zkoušky vůbec nastoupíme. Nakonec zvítězila touha nebýt samy, být mezi lidmi a dělat něco při čem nebudeme myslet každou minutu na tragédii která nás potkala a s níž bude velmi těžké se vyrovnat. Pořád byla možnost nastoupit na zkoušku a během dne naši účast případně vzdát, kdyby byla situce neúnosná, s tímto jsme tedy nasedly k Pavlovi do auta a nechaly se odvést do Hvozdné, kde zkoušky probíhaly. Tak nějak od rána si panička říkala že se nám poaří zkoušku zvládnut se ctí a doufala že zvítězíme, pro našeho Ceda to dokážeme - a já filetka to z paničky cítila, tu bolest a to odhodlání podat co nejlepší výkon - pro našeho parťáka Cedánka.

Oproti sobotě kdy jsme byly na PZ samy, jeli na nedělní LZ i Pavel s Exou. Krátce po našem příjezdu proběhl nástup a losování, my s paničkou měly číslo 6 a Pavel s Exou číslo 7 - znamenalo to že jsme byli ve stejné skupině a na discipíny jsem šla vždy před Exou. Počasí bylo tropické, pokud bylo v sobotu horko, tak v neděli to byly fakt tropy. Jedinou výhodou byl fakt, že LZ probíhají v lese, takže jsme se během dne měli možnost schovat do stínu stromů v lese. Po losování mě panička ještě jednou okoupala v rybníku a pak už jsme vyrazily společně s Pavlem a Exou do lesa, na místo kde měla proběhnout první disciplína. Jednotlivé disciplíny v pořadí v jakém jsme je prováděly:

• Klid na stanovišti: prováděla celá skupina najednou, rozestoupili jsme se na lesní cestě a probíhala tato disciplína. Zvládla jsem ji v pohodě a se ctí si vysloužila známku 4, tedy nejvyšší.
• Vodění: rozhodčí chtěl, abychom při vodění kličkovaly mezi stromy, ha... myslel si že nás nachytá. Jenže my to zvládly perfektně, celou cestu jsem se držela u paniččiny nohy, přesně tak jak to dělám v obedience. No dostaly jsme pochvalu za perfektní práci a nejvyšší známku, tedy čtyřku.
• Marking: proběhl na louce u lesa, krásně jsem to po výstřelu useděla, po pokynu paničky přesně běžela na místo dopadu, donesla a odevzdala kus paničce. Byla to čtyřka s pochvalou.
• Slídění s dohledávkou: probíhalo na stejném místě jako bylo v sobotu a já tošku nechápala proč mám zase slídit když jsem si pamatovala kde kus v sobotu byl a chtěla jsem běžet dopředu. Ale panička mě zastavila, nedovolila mi to a dala mi pavel pro slídění. No tak jsme tedy slídila když to muselo být a pak po výstřelu jsem donesla ten kus který tam pro mě nachystali. Nebyla to úplně perfektní práce jakou by panička ode mě chtěla, ale bylo to v souladu se zkušebním řádem a já dostala plný počet bodů a i čtyřku za poslušnost a ovladatelnost a za nos.
• Vlečka srstnaté: natáhli nám ji přes celou louku až do lesa, kde byl cca 10 metrů od kraje lesa kus ponechán. Panička mě nasadila a já šla s jistotou po to pachu králíka, až do lesa kde jsem ho chytla do tlamičky a pelášila jsem s ním zpátky za paničkou. Byla z toho známka 4.
• Vlečka pernaté: natáhli nám ji na stejné louce, ale jasně že o kus dál. Ani vlečka pernaté pro mě nebyla problém, šla jsem pěkně po stopě a našla kus na louce - rychle chytla a donesla paničce. Opět známka 4, moc nás to obě potěšilo, ale čekaly nás ty nejhorší disciplíny, nejhorší proto že to byla naše zkoušková premiéra, disciplíny které následovaly jsme ještě nikde na zkouškách neabsolvovaly a je fakt, že už na nás byla znát probděná noc a to hrozné horko které bylo.
• Odložení: to jsme poctivě trénovaly, doma jsme v tréninku dávaly 8 minut, na zkoušku nám stačilo minut pět. Panička mi věřila že to zvládnu, jen doufala že ke mě nepřiletí žádná vosa které v lese byly a já jsem je řešila kdykoliv mi bzučely kolem hlavy. Panička mě tedy odložila v lese a odešla ode mě, a já ležela a ležela... a ležela - dokud si pro mě panička zase nepřišla. Moc mě pochválila, že jsme velká šikulka a rozhočí nám řekl že máme známku 4 za náš výkon.
• Následování: téhle discilíny se panička bála ale hodně jsme ji trénovaly tak mi věřila že to zvládnu a vysekneme to na plný počet bodů. Šly jsme společně se střelcem po cestě, rychlostí co noha nohu mine a já se držela paniččiny nohy jako klíště. Kdykoliv se panička zastavila tak já taky a hned jsem si poslušně sedla. Ony ty typy na nácvik co máme od Jůlie z obedience jsou k nezaplacení a tady to panička ocenila, jak to krásně zafungovalo. Zvládla jsem i výstřel který byl na konci této disciplíny, dostala jsem velkou pochvalu od paničky i od rozhodčího a známku 4.
• Barva: pro nás poslední disciplína náročného zkouškového dne a zároveň naše první barva na zkouškách - do nynějška jsme barvu chodily jen cvičně samy nebo občas s Pavlem který nám ji nachystal. Panička byla moc zvědavá jak se nám barva podaří, měla obavy z toho že ji jdeme jako poslední disciplínu a už jsme byly obě vážně docela unavené, po sobotních zkouškách, probděné noci a disciplínách které jsme v tom horku v neděli už měly za sebou. Obě jsme ale věděly že ji chceme zvládnout co nejlépe, pro Cedánka jsme chtěly poslední disciplínu vyseknout jak se patří, aby na nás mohl být ten chlupáč hrdý. Panička mi dala barvářský obojek a stopovačku a já už věděla co bude. Dovedla mě na nástřel a já si čichla, pořádně jsem nasála tu krev a rozvážně jsme se vydala po stopě. Možná to bylo fajn že jsme šly barvu nakonec, protože jsem zbytečně nehnala ale přiměřeným tempem jsem s jistotou šla po té barvě - přes křoví, zvládla jsem dva záludné lomy - čumáček pěkně u země jsem vypracovávala stopu a dovedla paničku i rozhodčího na její konec, kde ležel koloušek u kterého jsem zůstala stát. Rozhodčí byl unešen mým výkonem, smeknul klobouk který měl na hlavě. Řekl paničce že jsme měly tu nejhorší barvu, která tam byla ten den nachystána a že tak perfektní a precizní výkon tam za celý den neviděl. No panička na mě byla hrdá, moc mě pochválila a říkala: Cedánku, tahle barva je pro Tebe. Dostaly jsme známku 4 a k tomu hormadu malých pomocných čtyřek za všechno co se ještě na barvě hodnotí.

Po barvě jsme se přesunuli zpátky k chatě Lovka, panička mě okoupala v rybníce a myslela si že si odpočinu. Ale já ne, nemohla jsme odpočívat. Tušila jsem že ještě není konec, že stejně jako včera ještě něco bude - ještě jeden marking. Byla jsem nervozní, panička mě chodila namáčet a občas mi hodila aport. A asi po hodině a půl čekání hlásili naše číslo - že máme jít do rozstřelu o vítěze zkoušek. Společně s námi šel ještě zlaťák a dvě labradorky - Exa se do rozstřelu nedostala i když taky měla samé čtyřky, ale kvůli věku se mezi čtyři psy kteří se rozstřelu účastní nedostala. Nejprve šel na řadu zlaťák marking vysekl pěkně tempem které je pro toto plemeno vlastní. Měl to za 20 sekund. Pak jsem šla já, po výstřelu jsem to useděla, po pokynu paničky pěkně běžela pro kachnu a hned s kachnou zpět za paničkou. Zvládla jsem to za 18 sekund. Po mě šly labradorky, ty s aporty zlobily podobně jako já včera, nevím jaký měly čas, jen vím že paniček Pavel byl první který paničce gratuloval a pak přibyly gratulace paní Sehnalíkové a ostatních - asi nikdo kromě mě a Pavla nechápal proč paničce při gratulacích tečou slzy - jen já jsem slyšela že tohle vítězství které jsme vybojovaly patří Cedovi.....

Výsledky: 20130706-LZ_Hvozdna-vĂ˝sledky[1].pdf (168070)

Fotky: https://www.retriever-klub.cz/fotogalerie/959/fotogalerie-lz-2872013-hvozdna-u-slusovic

Annie z Annenských zahrad: vítěz zkoušek, titul CACT