Náš privátní trénink obedience :)
Dnes jsme se na naší pravidelné lekci obedience fááákt měly :). Dorazily jsme jako jediné, takže na nás měla Jůlie hromadu času a my se dozvěděly zase spoustu dalších užitečných věcí a rad. Bylo docela horko a cvičily jsme venku. Byla jsem kvůli tomu horku celkem unavená a pomalá, no zkrátka moc se mi nechtělo a panička i Jůlie to viděly :D. Jo, za balóónkem jsem běžela jak drak, ale nějaké cvičení mě otravovalo tak jsem to dělala svým tempem a moc se nenechala tlačit do zrychlení. Ono hodně to ovlivnilo i to, že přes zimu jsme cvičily převážně doma a cvičení venku, myslím vyloženě jen některé cviky na obedience je pro mě ještě taková celkem mladá záležitost :D.
Na začátku jsme se pustily do dřívek. Jedno dřívko hledám v pohodě nosem, jakmile jich mám schovaných více tak se ve mně probudí lovecký pes a řeším to vyloženě stylem = viidím aport = donesu a zase vidím aport = donesu.... Zkrátka nějak zapomínám na to že se chce po mě rozlišovat dřívko s pachem paničky od těch ostatních. Tady se panička s Jůlií dohodly že to začneme trénovat trošku jinak, abych měla jasno v tom co se ode mě chce. Ještě že máme doma dřívka a můžeme trénovat i samy.
Pak jsme párkrát udělaly přeskok překážky se zaujetím polohy po přeskoku. Já teda dělám stůj, nějak mi to nejvíce vyhovuje. No, asi dva pokusy přeskoku jsem úplně zvrtala, před překážkou jsem se otočila a koukala na paničku co jako že bude dál za zábavu. Ale pak jsme se rozskákala a zvládla jsem to hezky.
No a následovalo přiřazování k noze, chůze u nohy a obraty - tady mě panička začíná přeučovat na jiný způsob přiřazení k noze, protože to co jsme měli zvoleno nebylo úplně nejlepší. A mě to nevadí, nový způsob už chápu velice dobře. tak snad to konečně i s tím obratem vlevo docvičíme úplně.
A ještě jsme dělaly pro nás ,,nové" věci a to sice úkroky doprava a doleva, kdy panička ukročí a já si musím pořád hlídat přesnou polohu u nohy a pak ještě couvání, kdy bych měla společně s paničkou u její nohy couvat. ty úkroky jsem celkem pochopila, ale to couvání mi dělá problém. Stáčím ten svůj zadek moc doleva a vybočuji. No, budeme to zkoušet podél stěny, abych přišla na to jak couvat aniž bych se u toho stáčela.
Najednou koukáme a víc jak hodina uběhla velmi rychle. Tak jsme se rozloučily s Jůlií a jely domů, panička to teda vzala ještě přes OBI, aby koupila nějaké tyče se kterými bude s Cedánkem trénovat slalom :).