Trénink s Bolleny
Na konci září organizoval Retriever sport trénink, který vedli zahraniční rozhodčí Stefaan Bollen a Filip Bollen. Trénovalo se v Milovicích (Benátky nad Jizerou). Protože byl trénink během pracovního týdne a Milovice máme celkem daleko, zvažovala panička zda nás přihlásit, protože ale viděla že jsem nažhavená a chci pracovat, tak nás přihlásila. Ono trénovat s belgičany se hned tak nepodaří...
Na místo jsme dorazily o den dřív, ubytovaly se a aklimatizovaly se po cestě. Ve čtvrtek ráno byl sraz v hotelu Na staré Koleji, kde jsme zjistily že účastníků tréninku je poskrovnu. No, bylo to vlastně fajn, protože to znamenalo že trenéři budou mít spoustu času na nás. Jen tedy paničku mrzelo, že trénink všech tříd byl souběžně, byli jsme rozděleni do dvou skupin - E+L a M+S. My byly nahlášené v tréninku do L a panička tajně doufala, že bude možnost kouknout na trénink účastníků třídy M, což se nepovedlo. Nu což, aspoň máme jasno v tom, že určitě na další podobný trénink zase vyrazíme, tentokrát už do vyšší třídy.
Oba dva dny jsme trénovali dopoledne i odpoledne, bylo to opravdu intenzivní. Navíc každý den se trenéři prohodili, my trénovali vždy dopoledne s Filipem a odpoledne se Stefaanem. Nejdříve trenéři na jedné diciplíně zjistili jak na tom psi v jejich skupině jsou, a podle toho stavěli trénink - systematicky a na jistotu. Žádná metoda pokus a omyl, jak se nám několikráte v minulosti na tréninku u českých trenérů stávalo a což mě, filetku na počátku mého snažení ve WT na nějakou dobu neblaze poznamenalo. Belgičané měli každou disciplínu do puntíku promyšlenou a během celé práce jsme se všichni s jistotu posunovali k náročnějším a složitějším úlohám. Tím, že nás bylo poměrně málo psů, jsme si toho hodně nanosili a hodně se toho naučili. Ke konci tréninku už to bylo spíš jen sólo pro mě a pro paničku - my jsme vytrvaly, obě nás to bavilo a já byla při síle a běhala jsem jak o závod.
No, ale protože nás ještě v sobotu čekala soutěž Working testů, tak mě panička v pátek odpoledne už šetřila a trénovaly jsme jen tak lehce :D.
Co nám trénink dal? Hrozně moc - panička byla nadšená ze stylu práce obou trenérů, bez nátlaku a systematicky vedli psy a vůdce k úspěšnému splnění disciplín, u kterých postupně zvyšovali náročnost. Oba měli pro psy cit a porozumění. jen v jednom okamžiku, kdy jsem si ve skupině mezi psy u vody pískla - byly poměrně malé rozestupy a já to prostě neunesla - chtěli po paničce aby zasáhla plesknutím po mém čumáčku. No, znáte paničku - ta to odmítla udělat, ani belgičané jí prý za to nestojí a neudělá to. Jak já byla ráda že si panička troufla odporovat Bollenovým :D. Pak proběhla diskuze ve stylu, kdy trenér řekl, že písknutí na soutěži znamená hrubou chybu, tedy nulu. No, panička řekla že to ví, ale že s písknutím pracuje jinak, nebude mě v žádném případě fysicky trestat. Což tedy trenér nakonec respektoval. pak se později k debatě o pískání psů s paničkou vrátili, a trenéři potvrdili to, co si panička myslí a o čem je přesvědčena = to, že pes píská způsobuje chyba ve výcviku, která se v minulosti někde stala. Většinou je to proto, že na psy spěcháme a chceme po nich víc, než jsou schopni psychicky unést a tedy na ně vyvíjíme nátlak. A s tímto panička souhlasí a vidí to úplně stejně. A my obě víme, kde a kdy se ta chyba stala....A proto se mnou už pracuje jinak, pomalu, pozitivně a tak, aby mi dala jistotu že přesně vím co se ode mě čeká - a za to ji mám ráda.
Velice nás obě potěšilo, že jsme belgické trenéry zaujaly a možná dá se říci i nadchly? No, nevím jestli to není troufalé to takto napsat. Každopádně byli moc potěšeni tím, co umíme a jak pracujeme. Oni preferují labradory, samozřejmě trialové linie. Flaty u nich moc nemusí, protože jsou rozlítaní. No, já pracuji přesněji a trošku jinak než většina flatů, a tohle se jim moc líbilo. A taky to, že mám výdrž. I pan prezident Retriever sportu Mirek Krejčí nám po Working testech než jsme odjížděly řekl, že byli naší praci nadšení a moc nám fandí. Moc nás to zahřálo u srdíčka a je to závazek a motivace do další práce.
